Obec Dlouhé-Rzy leží na úpatí Orlických hor mezi Novým Hrádkem a Olešnicí v Orlických horách, po obou březích říčky Olešenky na samých hranicích. Skládá se z místní obce "Dlouhé" a osady "Rzy".
V obci není žádné návsi, neboť chaloupky její jsou jakoby rozhozeny po mírných svazích, sklánějících se k Olešence. Jsou tu krásné, pokrokem a novotami nedotčené přírodní partie, drobné hájky a lesíky a mezi nimi chalupy s pěknými vyhlídkami. Kromě těchto nahodilých přírodních krás a půvabů přispěl velkou měrou k doplnění vzhledu a zkrášlení obce pan Josef Bartoň z Dobenína, velkoprůmyslník z Náchoda, který si oblíbil obec Dlouhé-Rzy tak, že si zde zřídil druhý svůj domov. Jeho zásluhou a pomocí zařazena byla i naše obec do elektrisačního procesu a to jí pomohlo k využití dnešních technických vymožeností.
Celá obec Dlouhé-Rzy měří 372 ha a 20 a, čili 1293 korce a 451 sáh. Na severu sousedí s obcí Borovou, na západě Novým Hrádkem nad Metují, na jihu s Tisem. Na západě pak za sousedy jsou obce Sněžné, Polomy ,Olešnice a Tasov.
Hranice obce Dlouhé-Rzy, u tak zvaného Tasovského mlýna, počínajíc mezníkem čís. 218, je zemskou hranicí a proto je označena většími pískovcovými kameny, vysokými 70 cm. Zemská hranice opouští pak katastrální území obce poblíž kopce Strážnice mezníkem čís. 260. Na mezníku čís. 224 se objevuje "VIII" a na meznících čís. 228 a 236, na straně obrácené do Čech, "CMO 1827". Toto číslování bylo podle úpravy hranic z r. 1869. V roce 1928 byly pak hranice mezistátní komisí pro úpravu byv. hranic československo-německých přečíslovány, takže tatáž hranice vede od kamene 14/12, ležícího mezi oněmi, až k hlavnímu kameni 17.
Nyní pak mezi obcí Dlouhé - Rzy, Olešnicí a Polomy je hranice vyznačena dřevěnými koly 1.80 cm vysokými, bíle natřenými s červenou hlavou, tzv. demarkační čarou.
O Rzech pak je znám první záznam z roku 1547. Podle urbáře na opočenském zámku z tohoto roku je zde jmenováno 8 usedlíků : "Jan Velebný, Jíra Hromádka, Jakub Bustův, Thomas Němec, Havel Mikolášův, Jíra Marek, Jan Knobloch a Wáwra Wewerka. Na Dlouhém byl toho roku založen panský dvůr.
Stará pověst vypráví, že když za dávných časů celá obec Dlouhé – Rzy vymřela, zůstali na živu jedině čeledín v Zelinkově mlýně a vedle na kopci, kde později stával hostinec, děvečka. Půda byla tehdy po vymřelých rodech přidělena ke dvoru. Jedině pozemky při Zelinkově mlýně a na kopci zůstaly majetkem zmíněných již čeledína a děvečky, kteří se tehdy vzali. Aby pozemky jejich pak nerušily souvislý panský majetek, byly přiděleny ke Rzům. Tak se vysvětluje, že tímto způsobem vznikla enkláva obce Rzů a ostatní všechny pozemky v Dlouhém připadly pak k panskému dvoru. Bylo to pravděpodobně v roce 1614, kdy řádila v okolí, a to nejvíce v Borovém, cholera. Při soupisu obyvatel na panství opočenském v roce 1651 nacházelo se na dloužském dvoře 11 obyvatel. Byla to jedna rodina a 9 čeledi.
V době znovuvybudování farnosti novohrádecké, po třicetileté válce, v roce 1721 byl v Dlouhém jen dvůr. Rzy pak jsou jmenovány jako ves, patříce do roku 1750 pod rychtu novohrádeckou i se dvorem Dlouhým. Od roku 1750 jsou Rzy samostatná ves se svým rychtářem.
Na základě cis. patentu z roku 1849 čís. 170 byly dosavadní samostatné obce Dlouhé a Rzy sloučeny v jednu obec s jedním rychtářem, protože podle této úpravy byly zřizovány obce podle katastrálních map jako samostatné celky. Tím se stalo, že základem obcí byly obvody vyměřené pro účely pozemkové daně a nikoliv obvody, které by měly k sobě vztahy vývojové. V Dlouhém byly pozemky panské, ve Rzech pak pozemky dědičné.
Jak chudá horská krajina sama sebou nese, bývalo v obci Dlouhém od pradávna chudo. Obživu poskytovalo zde polní hospodářství a předení lnu. Ve Rzech pak, kde nebyly pozemky panské, byla ale také povinnost gruntovní. K tomu ke všemu se družil hlad, neúroda v obci a drahota. Mnoho lidu umíralo hladem po roce 1772, špatná pak byla léta v r. 1805, 1811, 1845 . Vedlejším zaměstnáním v mnohých chalupách, v mnohých pak hlavním, byla ruční tkalcovina. Před dávnými časy, když zde bavlnu neznali, zpracovával se jen len. Ten se v obci buď sel anebo se kupoval. V roce 1870 se objevila v obci barevná bavlna, ze které se tkaly hladké kanafasy a asi za 2 léta na to kanafasy přetkávané. Před 30 lety se dělalo v obci na 40 ručních stavech.
Obec od pradávna byla přičleněna k Novému Hrádku, kam občané posílali své děti do školy. Dokud návštěva nebyla povinná, některá rodina děti do školy neposílala vůbec, nebo jen tehdy, když bylo po práci, při které děti musely pomáhat a vydělávat si na živobytí již od útlého věku. Vyskytují se zde ještě lidé, kteří byli jen několikráte ve svém dětství ve škole. Číst a psát však uměli všichni.
První škola byla při farním kostele v Novém Hrádku postavena v roce 1769, která v roce 1880 shořela. K této škole byla též přiškolena obec Sněžné a Borová, kteréžto obce postavily si své vlastní školy v roce 1875. Do postavení a otevření nové školy v Novém Hrádku byl Nový Hrádek několik roků bez školní budovy. Nově postavená pak škola v roce 1888 .
Obyvatelstvo jest vesměs národnosti české, 89% římských katolíků, 8% evangelíků, 2.5% české církve a 0.5% bez vyznání. Jak jsem již uvedl, číst a psát umějí všichni. Obyvatelstva však na Dlouhém-Rzech ubývá podle následujících dat: v roce 1845 bylo napočteno 398 obyvatel a v roce 1930 jen 275 obyvatel v 66 domech.
Příčinou toho jsou továrny ve městech a v nich snadnější zaměstnání a lepší výdělek.
K obci patří 172.87 ha polí, 70 ha luk, 109.01 ha lesa, 10.71 ha pastvin, 9.56 ha zastavěných ploch, cest a vody.
Ruční tkalcovina, která se před mnoha lety hodně provozovala, vymizela. V posledních letech se však začala pole zvelebovat. V obci byly kolem roku 1900 dva hostince, jeden smíšený obchod, brusírna skla, mlýn a 5 strojních tkalcoven.
V .r. 1904 až 1905 vystavěna byla z Rokole do Olešnice přes obec Dlouhé – Rzy okresní silnice. V roce 1882 byl na Nov. Hrádku n. Met. zřízen poštovní úřad. 1. listopadu 1922 začal projíždět přes obec autobus a naposledy jel 9. října 1938, kdy Olešnice byla se Sudetami připojena k Říši. Přes obec vedly tři turistické stezky: červenobílá, Jiráskova horská cesta z Nového Města nad Metují až do Jablonného nad Orlicí po hřebenu Orlických hor, dále žlutá, taktéž z Nového Města nad Metují až do Ostí nad Orlicí a pak zelená z Nového Hrádku na blízký vrch Strážnici.
Ke zkrášlení přírodních partií velmi přispívá park při vilách pana Josefa Bartoňe z Dobenína, který nejen svou rozlohou, ale i bohatě pestrou květenou, střídající se s přírodní scenerií, doplněnou leskem vlnících se vod rybníků, upoutá zraky každého kolemjdoucího turisty i pocestného. Nad vší tou krásou přírody vévodí dřevěné, jakoby popínavou zelení ověnčené letní sídlo.